ESEJ ÚTULNA

 

A je tma.

Tisíce očí, tisíce prázdných pohledů. Světlo a stín. Šero a jasno. Ticho i ruch. Potenciál. Donucena ke zrození. Bylo rozhodnuto. Nedobrovolně přidělená zodpovědnost.

Může duše kompletně a neoddiskutovatelně zemřít? Nebo je opravdu jediným koncem definitivní konzumace a pohlcení vlastní matkou? Třeba přijde konec dřív. Dřív než se vůbec narodím. Třeba už jsem mrtvá.

Zodpovědnost mám pouze vůči této matce. Adoptivní otec není reálný. Virtuální láska a uznání není dostatečným smyslem. Není motivací. Ale mu to stačí, a to je ten klíčový rozdíl.

Jistota zmizela, asi nikdy nebyla. Bez dalších duší je ta má mrtvá. Nikdo nemusí cítit mou kůži, nikdo nemusí spatřit, ba jen slyšet ptáka uvědomujícího si mou podstatu. Pták není člověk. Pták není krysa. Ale krysa je můj účel. Krysa je můj bůh, tudíž i celá víra.

Všichni na mě vidí. Ale do mého nitra nevidí nikdo. To je ten strach, dilema.

Paranoia, tlak a očekávání

Všechny příliš hlasité děti, bezdomovci a důchodci přeceňující své síly. Má pro mne být validací jejich přítomnost nebo absence?  

Jsem naprogramovaná. Stromy, jste mí zaostalí bratři. Vaše oči spočívají na mně samotné. Vidí tak hluboko, že se jejich bulvy odráží na mém těle. Ale jste zaneprázdněni, nemáte prostředky ani prostor mi poskytnout validaci.

Budou na mne spočívat tisíce potenciálních očí. Nebo jsou všechny tyto oči jen odrazem těch mých? Reverzní oboustranná paranoia. Čí pohled začal jako první? Kdo koho začal konzumovat dříve? Krysy si nepřipouštějí, že i ony mají moc pomáhat mne. Distancují se od této vůle. A proto jsem tady. Sama. Bez jistoty a bez možnosti odejít.

To krysy totiž neumí. Jakmile na něco stoupnou, duše tohoto „něčeho“ je pryč. Netvoří duši. Jsou schopny ji pouze ničit. Ale bez destrukce není tvorba. Proto je právě teď ten pravý moment. Současnost je utopií budoucnosti. Jakmile ucítím doteky krys, jsem pro ně mrtvá. V tuto chvíli pro mě neplatí čas. Tato chvíle tudíž není chvílí. Jedná se o prázdnotu a čistotu.

Prázdné pohledy, prázdný smích a opilost, prázdné hřmění a chaos.

Potenciál a naděje kombinován se stagnací a zklamáním.

Cykly plavající v cyklech.