A je tma. Tisíce očí, tisíce prázdných pohledů. Světlo a stín. Šero a jasno. Ticho i ruch. Potenciál. Donucena ke zrození. Bylo rozhodnuto. Nedobrovolně přidělená zodpovědnost. Může duše kompletně a neoddiskutovatelně zemřít? Nebo je opravdu jediným koncem definitivní konzumace a pohlcení vlastní matkou? Třeba přijde konec dřív. Dřív než se vůbec narodím. Třeba už jsem mrtvá. Zodpovědnost mám pouze vůči této matce. Adoptivní otec není reálný. Virtuální láska a uznání není dostatečným smyslem. Není motivací. Ale mu to stačí, a to je ten klíčový rozdíl. Jistota zmizela, asi nikdy nebyla. Bez dalších duší je ta má mrtvá. Nikdo nemusí cítit mou kůži, nikdo nemusí spatřit, ba jen slyšet ptáka uvědomujícího si mou podstatu. Pták není člověk. Pták není krysa. Ale krysa je můj účel. Krysa je můj bůh, tudíž i celá víra. Všichni na mě vidí. Ale do mého nitra nevidí nikdo. To je ten strach, dilema. Paranoia, tlak a očekávání Všechny příliš hlasité děti, bezdomovci a důchodci p...
Tvar místností a diagonály určeny na základě 2D kompozice. Dominantou interiéru je diagonálně umístěná plošina, kolmo orientovaná vůči rohovému oknu sloužící jako jednoduchý relaxační prostor bez dalšího příslušenství. Pracovní místnost je umístěna do rohu celé jednotky, přičemž minimalizace světla a určitá stísněnost a vertikalita převažující nad horizontalitou by měly umocňovat soustředění, které je pro pracovní prostor klíčové. Místnost pro spaní izolována příčkami od veškerého okolí. Tvoří tak útulný prostor oproštěný od všech ostatních vjemů. Spodní patro určeno pro vchod, spojení s pracovním prostorem, jídelní stůl, případně další místo pro relax. Schody úmyslně umístěny mimo interiér pro přímý kontakt s exteriérem a potlačení dominance prvku schodů.
Komentáře
Okomentovat