ESEJ ÚTULNA
A je tma. Tisíce očí, tisíce prázdných pohledů. Světlo a stín. Šero a jasno. Ticho i ruch. Potenciál. Donucena ke zrození. Bylo rozhodnuto. Nedobrovolně přidělená zodpovědnost. Může duše kompletně a neoddiskutovatelně zemřít? Nebo je opravdu jediným koncem definitivní konzumace a pohlcení vlastní matkou? Třeba přijde konec dřív. Dřív než se vůbec narodím. Třeba už jsem mrtvá. Zodpovědnost mám pouze vůči této matce. Adoptivní otec není reálný. Virtuální láska a uznání není dostatečným smyslem. Není motivací. Ale mu to stačí, a to je ten klíčový rozdíl. Jistota zmizela, asi nikdy nebyla. Bez dalších duší je ta má mrtvá. Nikdo nemusí cítit mou kůži, nikdo nemusí spatřit, ba jen slyšet ptáka uvědomujícího si mou podstatu. Pták není člověk. Pták není krysa. Ale krysa je můj účel. Krysa je můj bůh, tudíž i celá víra. Všichni na mě vidí. Ale do mého nitra nevidí nikdo. To je ten strach, dilema. Paranoia, tlak a očekávání Všechny příliš hlasité děti, bezdomovci a důchodci p...










Komentáře
Okomentovat